March 2013

my first real love, forever

31. march 2013 at 19:17 | michaeela |  NOW FROM THE HEART
Začalo to všechno nástupem na střední školu. Nový lidi. Nové město, tudíž noví kluci a možnost poznat někoho nového. Stalo se, školení o bezpečnosti při pohybu ve škole. Dvě třídy spojené do hromady, my a oni. Neznámí lidi všude kolem.

Seděla jsem v lavici se svojí novou spolužačkou. Za námi seděla banda ukřičených kluků. Bylo nám trapný se na ně podívat takže jsme stále seděli unděně dál. Po chvíli se jeden z nich zvedl a šel pro něco do přední lavice před námi. Když se vracel jentak koutkem oka jsem se na něj podívala. Cože ? Zástava srdce. Ztratila jsem hlas. Ztuhla jako kámen. Láska na první pohled ? To snad není možný.

Nevěděla jsem kdo to je, ani jak se jmenuje. Kolem něj jsem chodila jako mrtvola. Bála jsem se na něj i podívat. Ale proč ? Nikdy jsme spolu nemluvili ani jsme si nic neudělali. Zvláštní pocity, pořád jsem vyyhledával jeho společnost, i když jsme se ani nezdravili.

Přišel den kdy jsme zjistili jeho facebook, okamžitě poslat žádost. Přijato. Zklamání. Uživatel je ve vztahu. Aha nevadí. Ten pocit kdy si kráčíš po chodbě. Tvůj idol proti tobě. V tu chvíl nevíš jestli žiješ, skloníš hlavu koukáš do mobil a děláš že píšeš bůhví komu. "Ahoj" ozve se. To se mi asi jen zdálo, nebo ne ? Ne. Rozklepaným polohlasem jsem ze sebe vydala jakýsi pozdrav. Zavřela jsem dveře do třídy a začala bláznivě tancovat radostí.

Přišel den kdy jsme se měli sejít, nepřišel a já strávila zbytek dne se svyma novýma kamarádkama s uplně neznámýma klukama [jeho kamarádi] Omluvil se, naštěstí. Odpuštěno, jak jinak žejo. Přišel další den kdy jsme měli spolu mluvit [ještě pořád byl zadanej, už 9 měsíců] Měla jsem šátek na krku musela jsem si sním pořád hrát aby nebylo vidět jak moc mi bušilo srdce.

Začlo psaní smsek, dlouho do noci, přišel jeho rozchod. Radost z mé strany. A začal neskutečný příběh, zároveň strašně obyčejný a nějak nezáživný. Den kdy si chtěl promluvit, a já ,ta nejstydlivější slečna na světě jsem musela ze sebe dostat všechno a povědět to klukovi kterého vlastně vůbec neznám. Překonala jsem se a řekla vše co jsem chtěla, on mi řekl svý a společně jsme odešli za ostaními. Hezkej pocit, bože on to ví.

Začali jsme spolu "chodit". Ani nevím jestli se to tak dá nazvat. Každý den spolu. Vstávala jsem kvůli němu hrozně brzy ráno aby jsme spolu mohli být ráno. Chodili jsme za školu. Trávili solu dost času, říkali si uplně všechno. Snad i to co by jsme jeden ani druhej nikdy nikomu neřekli. Bylo to hezký.

Píšu to s těžkým srdcem, slzami v očích. Všechno to hezký trvalo jen 3 měsíce pár týdnů. Byl to první kluk se kterým jsem si dokázala představit budouctnost a věřila jsem v něj. Chyba. Každej mě před ním varoval. Ale nikomu jsem nevěřila, oni ho neznali tak jako já. Všechno to skončilo závist druhých, a lží. On mi nevěřil. Nic mi nevěřil. Našel si jinou slečnu ale zároveň se pořád scházel semnou.

Kluk na kterého jsem čekala půl roku, a každou noc kvůli němu probrečela. Kluk se kterým kolem sebe chodíme jako kdyby jsme se nikdy neznali, nezdravíme se. Nesnášíme jeden druhého. Blbost pořád k němu něco cítím. Ale on o mě roznáší bůhví co, avše co jsme mu kdy řekla a svěřila používá proti mě.

Nelituju ani jedné vteřiny strávené sním, nelituju ničeho. Můžu být ráda za to co se stalo. Byla to chyba a zároveň velké ponaučení. Na kter vzpomínám pořád. Pořád cítím to jak viděl a ty jeho neskutečně nevinné hnědé oči.

DĚKUJU ZA TO CO JSI SEMNOU UDĚLAL, JAK SI MĚ ZMĚNIL. A ZA TO ŽE TEĎ DÍKY TOBĚ SI BUDU DÁVAT VĚTŠÍ POZOR A NESPÁLÍM SE. FOREVER IN THE HEART AS M&M

Img1533192353_large



i hate people who are not original

30. march 2013 at 16:49 | michaela |  NOW FROM THE HEART
Nechci , aby tenhle článek vypadal z mé strany nějak namyšleně ale to co budu psát je jen pouhá někdy u krutá pravda , se kterou se někdo smíří a někdo zase ne.

Každý se od každého liší, teda ve většině případů to tak bývá, nikdo není stejný nebo snad ne ? Obdivuju lidi, kteří mají svůj styl. Nekoukají na to co nosí ostatní ať už se to týká oblečení nebo čehokoliv. Tyhle lidí jsou často samy sebou a nesnaží se na nic hrát. Nepřetvařují. Nesnaží se být jako ostatní. Nechtějí být jako třeba ty někteří lepší jedinci.

Všichni z nás máme určitě nějaký vzor neboli idola. Ať je to třeba mamka, herečka, zpěvačka , herec, zpěvák nebo jen paní od sousedů. Fotbalisti, znám spoustu kluků, kteří hrají fotbal. Snaží se vypadat například jako David Beckham, vlasy oblíkání, stejný kopačky. Kluci chtějí být jako on, už jenom proto jaký je, kam to dotáhl kopáním do míče. Je to hvězda, každý chce být hvězdou. Ale čeho je moc toho je moc.

Nejde tu jen o vzhled, úspěch a vydělané peníze. Ten kdo je sám sebou se chová tak jak umí, tak jak ho rodiče vychovali, tak jak on se v životě naučil sám. Přoč se snaží někdo někomu pořád vyrovnávat. Myslím tím, né se podobat nějaké star ale mezi námi, třeba v partě kamarádů.

Vlastní zkušenost, to mě dokáže položit k zemi. Sedíme s partou kamarádek venku. Občas řeknu něco čemu se všichni zasmějou a opakují to dlouho potom a smějeme se tomu pořád dokola. Ona řekne něco ze slabšího soudku, někdo se zasměje někdo si myslí že je trapná. V tu chvíli bych chtěla vidět co ona má v hlavě, co si právě myslí. Uběhne pár minut a zní vypadne jedna z mých hlášek, aha. Neustále mluví jako já, s mojí nejlepší kamarádkou máme občas dost bláznivý chvilky a mluvíme blbosti, vznikne z toho něco šílenýho, a ta dotyčná to po nás opakuje.

Snaží se všude zapadnou tím, že používá moje věci. Moje všechno. Ona se snaží být jako já. Ale nikdo ji nepřijme, protože ví že tohle není obna. Proč se stejně češe, proč se stejně maluje, proč se stejně oblíká a proč pořád kopíruje mě. Čím to je, ona nemá ráda sama sebe nebo co ? Ona je příklad někoho kdo není sám sebou. Trvá už tři roky to že dělá to stejné jako já, čím jsem starší tím mi to vadí, ale nikdy jí nemůžu nic říct protože je to hloupost. Každý tomu říká jinak, často slýchám, že mi závidí, ale ona nemá co závidět. Myslím že kdyby se začala chovat tak jako ona se chová když není s námi bylo by jí mnohem líp a nebyla by pořád tolik ponižována a většinou lidí schazována jako je ted. Upřímně mi jí je líto, ale to co se snaží je dělat je zbytečné.

BUĎ SÁM SEBOU A NEZTRATÍŠ SE.

Tumblr_mkh9bozets1ranyhvo1_500_large
Tumblr_mkh495w3r31r6u43wo1_500_large
Tumblr_lmyfljufdb1qfdwsio1_500_large

- Debbi - You Take Me There

29. march 2013 at 19:49 | michaela |  MUSIC
Slyšela jsem jí jednou a hned mi tekli slzy, jelikož se nemám teď zrovna nejlíp. Pořád jí poslouchám. Debbi mám ráda, a tahle písnička je krásná ♥


- Water for elephants

29. march 2013 at 16:39 | michaela |  FILMY
Tahle nuda je silná, udělala jsem si horkou čokoládu, vzala zmrzku a pustila si film. Tip na film jsem viděla u Luciiy .

Myslela jsem si, že to nebude nic zajímavýho ale po přečtení jejího článku mě to celkem zaujalo, pustila jsem si ho. A bylo to víc než zajímavý. Hodně mě to vzalo. I když v některých okamžicích jsem si musela zakrejvat oči, jelikož nesnáším krev, a ubližování zvířat a ták. Samozdřejmě nesmím zapomenout na krásného Jacoba v obsazení Roberta Pattinsona. Reese Witherspoon v roli Marlen. Klobouk dolů. Je to jedem z nejlepších filmů, které jsem viděla. Určitě se na to podívejte, doporučuji.


Life_is_the_most_spectacular_show_on_earth__by_nylfn-d4tksuo_large

Boring

28. march 2013 at 18:29 | michaela |  DARLINGS
Nesnáším tohle počasí, je mi ztoho fakt špatně. Nejdraši bych pořád spala do tý doby než by bylo hezky. Jestli to teda někda bude. Ve škole 3 dny, vlastně jen jeden a ještě ktomu jen 2 hodiny. Ve středu jsme byli na nějaké velikonoční výstavě, bože strašně trapný. Ale perničky měli dobrý. Prázdniny. Vůbec nevím co budu dělat, každopádně dnešek jsem proflákala doma, zkoukla jsem pár dílů PLL, a výbronej film Nedotknutelní. Na to se určitě podívejte. Zítra mě čeká další den strávenej v nemocnici a běháním po doktorech, mimo jiné si jdu hlavně pro rovnátka. FUCK.

MĚJTE SE KRÁSNĚ ♥


Tumblr_mkdrug78hj1rkchmwo1_500_large

Beatiful Saturday

23. march 2013 at 20:29 | michaela |  DIARY
Zima, šílená zima. A to má být jaro tohle jo ? Fuck this. Už chci léto, tohle už je moc dlouhý. Koupačky, opalovačky. No už aby to bylo sakra. Dnešek byl celkem dost fajn. Ráno jsem zase probudila dost brzo, ale ztoho strašnýho snu to bylo celkem vysvobození. Šli jsme s mamkou na festival, kde ségra vystupovala, na oběd k babičce a pak zpátky na festival. Cesta domů byla dost zmrzlá. S mamkou jsme šli jak rampouši. Rampouši ? Asi možná neumím česky, to nevadí.

Včera jsem si stáhla Twilight Rozbřesk 2 část, konečně v češtině. Hned jsem se na to musela podívat. Výborný. I když na tu atmosféru v kině to nemá. Krásný ♥

Zítra po týdnu zase na intr, praxe a jeden den školy. Achjo achjo. Ještě že je pak zase volno.

NĚJAKÝ TIP NA DOBRÝ FILMY ?

(KOMEDIE, ROMANTIKA, NĚCO S HUDBOU NEBO S TANCEM)

0c5a75e693de11e29d6522000a9f134c_7_large

Best music for me ♥

22. march 2013 at 16:49 | michaela |  NOW FROM THE HEART
Bez hudby nežiju, asi nebudu sama. Pořád mi musí něco hrát. Možná mám dost zvláští styl, že jednou poslouchám a to a podruhý to, ale jen poslouchám to co mám ráda a to co se mi líbí.


JAKE MILLER, jeho písničky můžu poslouchat pořád a nikdy mě nepřestanou bavit.

Boots

21. march 2013 at 15:29 | michaela |  FASHION
Boty na podpatku, botasky, kozačky, gumáky, žabky, pantofle, balerínky a já už nevím co všechno. Já osobně s mojí výškou (172) si boty na podpatku radši neberu, už takhle jsem jako žirafa a jetě s podpatkama. Ale vyjímečně je obuju. Samozdřejmě botasky, v těch chodím nejradši. Nike a Adidas. Teď momentálně mám bílé adidasky, jo a nejhezčí ozdobu na nich. Na tkaničkách mám placku 1D.

TY POSLEDNÍ BÍLÉ NIKE, TY BYCH TEĎ NEJVÍC CHTĚLA!

487772_357450581040955_749148376_n_large

Fuck depressed

20. march 2013 at 17:39 | michaela |  NOW FROM THE HEART
Né že bych teď zrovna měla nějaké deprese nebo něco ale to ne. Ale jsem dost citlivý člověk. Někdy až moc. Je fakt, že to o čem se tu snažím psát nejsou opravdové deprese. Všichni víme, že deprese trvá dlouho. Měsíc, dva měsíce a možná bůhví jak dlouho. Znám pár lidí kteří se s depresema léčila, a brali prášky. Ale do takovýdlech stádií se doufám nikdy nedostanu. I když je to semnou někdy dost špatný.

Zpět k naším ' DEPRESÍM '. Znám někoho kdo místo toho, aby se třeba vybrečel byl chvíli sám. Začne se řezat. Nepláče po nocích, ale ničí si ruce, nohy celý tělo tím že si ubližuje. Nikdy bych tohle už neuděla. Už. Možná každej to zkusil. Jednou, dvakrát. Dřív když začlo být IN EMO, sebepoškozování a to všechno. Já to taky udělala, žádnou jizvu po tom ale nemám. Na zápěstí jsem měla T které dost brzy zmizelo. A jen když mi je vážně zima tak to jde malinko vidět. Ale abych se řezala někde do krve. TO NIKDY.

Je dost věcí které dělám a které ne když se něco děje, dokážu brečet celou noc a nespat. Vždycky zůstánu sedět, jsem uplně jinde. Přemýšlím co je špatně a proč vůbec. Špatně se smiřuju, tak nějak se vším co se stane. Nikdy jsem nehrotila nějak špatný známky ve škole, jako někdo se třeba rozbrečí ve třídě předevšema a učitel z lítosti změní známku, stalo se a to se dá opravit. Jsou horší věci.

Běžně špatně nesu rozchody, tak jako každá holka. Trvá než se stím srovnám, ale taky přijde někdo jinej, novej a třeba lepší. Nenávidím hádky s rodičema se sourozencema a ták.

Vím že je na světě hrozně moc lidí, kteří se potýkají s horšími věcmi, nemoci, chudoba. Je toho spoustu, taky neříkám že jsem na tom nějak zle to ne. Hrozně obdivuju lidi, kteří jsou například bez nohou a nesedí doma na vozíku a nelitují se ale i přes svůj hendikep něco dokážou.

Už 9 měsíců se semnou táhnu strašné sny, špatný pocity a prostě něco neskutečnýho. Před 9 měsíci v den mých 16 narozenich, zemřela moje babička. Ta nejlepší babička. I moje druhá babička je nejlepší a o to víc si jí teď vážím. S tímhle se nikdy nesrovnám. Pomalu každou noc se mi o ní zdá, že sní mluvím, když jsemu dědy pořád slyším její hlad. Vždycky jsemjako blázen protože jsou chvilky, kdy jí slyším otočím se a ona tam není. To když jí chci zavolat a vechno jí zase povědět, nemůžu. Nikdo a nic už mi jí nevrátí. Vždycky jsem si myslela že i smrt někoho blízkého sblíží víc rodinu, tojo. Asi na tři týdny se to stalo u nás. Ted všichni dělají jakoby se nic nestalo. Fuck.

Nebudu tady psát bůhví ještě o čem, asi je to celkem nesmyslnej článek, kterej nikdo číst nebude. A já ještě začnu brečet :D Ne tone. Hlavně jsem se dostala někam kam jsem vůbec nechtěla. Ale to už ted asi nevadí.

JAK SE VYPOŘÁDÁVÁTE S DEPRESEMA | SMUTKEM VY ?

Tumblr_mjypoixqxu1rky3t6o1_500_large

Wallets

19. march 2013 at 17:59 | michaela |  FASHION
Možná jsem úchyl na peněženky, ale zbožňuju je. Nejsem ten typ že bych měla doma obrovitánskou sbírku ale v každém obchodu koukám na peněžky. Měla jsem už doost peněženek, moje první peněženka , teda jestli se tomu tak dá říkat, byla z MCa taková ta malinká, jen na drobný. Pak jsem měla pěknou růžovou jak se pověsila na krk, ta byla vážně TOP. Bylo jich dost, s medvídkem pů, s puppy, a já nevím s čím ještě. Připadala jsem si děsně dobře když jsem měla peněženku s obrovkou cedulí AVON. Minulý měsíc jsem si koupila skvělou peněžku v Tally Wejl, takovou béžovou. Je dost prostorná, takže pro mě ideální.

JAKOU PENĚŽENKU MÁTE VY ?:-)

Tumblr_miou2q60sd1rnvehro1_1280_large