Fuck depressed

20. march 2013 at 17:39 | michaela |  NOW FROM THE HEART
Né že bych teď zrovna měla nějaké deprese nebo něco ale to ne. Ale jsem dost citlivý člověk. Někdy až moc. Je fakt, že to o čem se tu snažím psát nejsou opravdové deprese. Všichni víme, že deprese trvá dlouho. Měsíc, dva měsíce a možná bůhví jak dlouho. Znám pár lidí kteří se s depresema léčila, a brali prášky. Ale do takovýdlech stádií se doufám nikdy nedostanu. I když je to semnou někdy dost špatný.

Zpět k naším ' DEPRESÍM '. Znám někoho kdo místo toho, aby se třeba vybrečel byl chvíli sám. Začne se řezat. Nepláče po nocích, ale ničí si ruce, nohy celý tělo tím že si ubližuje. Nikdy bych tohle už neuděla. Už. Možná každej to zkusil. Jednou, dvakrát. Dřív když začlo být IN EMO, sebepoškozování a to všechno. Já to taky udělala, žádnou jizvu po tom ale nemám. Na zápěstí jsem měla T které dost brzy zmizelo. A jen když mi je vážně zima tak to jde malinko vidět. Ale abych se řezala někde do krve. TO NIKDY.

Je dost věcí které dělám a které ne když se něco děje, dokážu brečet celou noc a nespat. Vždycky zůstánu sedět, jsem uplně jinde. Přemýšlím co je špatně a proč vůbec. Špatně se smiřuju, tak nějak se vším co se stane. Nikdy jsem nehrotila nějak špatný známky ve škole, jako někdo se třeba rozbrečí ve třídě předevšema a učitel z lítosti změní známku, stalo se a to se dá opravit. Jsou horší věci.

Běžně špatně nesu rozchody, tak jako každá holka. Trvá než se stím srovnám, ale taky přijde někdo jinej, novej a třeba lepší. Nenávidím hádky s rodičema se sourozencema a ták.

Vím že je na světě hrozně moc lidí, kteří se potýkají s horšími věcmi, nemoci, chudoba. Je toho spoustu, taky neříkám že jsem na tom nějak zle to ne. Hrozně obdivuju lidi, kteří jsou například bez nohou a nesedí doma na vozíku a nelitují se ale i přes svůj hendikep něco dokážou.

Už 9 měsíců se semnou táhnu strašné sny, špatný pocity a prostě něco neskutečnýho. Před 9 měsíci v den mých 16 narozenich, zemřela moje babička. Ta nejlepší babička. I moje druhá babička je nejlepší a o to víc si jí teď vážím. S tímhle se nikdy nesrovnám. Pomalu každou noc se mi o ní zdá, že sní mluvím, když jsemu dědy pořád slyším její hlad. Vždycky jsemjako blázen protože jsou chvilky, kdy jí slyším otočím se a ona tam není. To když jí chci zavolat a vechno jí zase povědět, nemůžu. Nikdo a nic už mi jí nevrátí. Vždycky jsem si myslela že i smrt někoho blízkého sblíží víc rodinu, tojo. Asi na tři týdny se to stalo u nás. Ted všichni dělají jakoby se nic nestalo. Fuck.

Nebudu tady psát bůhví ještě o čem, asi je to celkem nesmyslnej článek, kterej nikdo číst nebude. A já ještě začnu brečet :D Ne tone. Hlavně jsem se dostala někam kam jsem vůbec nechtěla. Ale to už ted asi nevadí.

JAK SE VYPOŘÁDÁVÁTE S DEPRESEMA | SMUTKEM VY ?

Tumblr_mjypoixqxu1rky3t6o1_500_large
 


Comments

1 Nausy | Email | Web | 20. march 2013 at 17:54 | React

Buď se pořádně vybrečím, nebo něco napíšu, namaluju... Čtu si znovu oblíbené knihy a odpoutám se tak do svých problémů :) Nejlíp mi pomáhá se vykecat kamarádce. Pak se mi většinou uleví :)

2 Angie♥ | Web | 20. march 2013 at 18:34 | React

Hezky napsaný :)
Je dobře že na sebe nedáš šáhnout :)

já se vždycky pořežu '))

3 Adeel† | Web | 21. march 2013 at 7:04 | React

Ja jsem si ho precetla. Mela jsem deprese necely pul rok, byla jsem zrala na psychologa. Jsem tak Byla jsem na střední škole daleko od domova, tudiz jsem byla na intru. Bylo to tam hrozne, sikanovali me.. Po pul roce trapeni jsem rekla a dost. Prestoupim a basta! Ted jsem na nove skole 3 mesice a mam to od domova 10 minut autem a jsem fakt stastna.
A taky jsem mela nejlepsi kamaradku ktera se rezala asi ve 13, nejak jsem ji nechapala proc to dela. Mela vsechno co chtela.. Nemela zadne problemy nic. Rekla bych ze to delala jen proto, aby byla zajimava. Bohuzel, i takovi lidi jsou..

4 Kami | Web | 22. march 2013 at 16:24 | React

naštěstí jsem žádnou takovou depresi nezažila, snad ani nezažiju.Jasně, mám chvíle kdy se cítím..tak sama a tak se svalím do postele a tak, ale jinak nic většího ne, nejsem zas tak moc citlivá, no i když,když jsem zamilovaná,tak je to těžký..:// a někdy nejde jen o kluky,třeba když prostě si uvědomím,že nemám nikoho,komu bych mohla stoprocentně věřit.Jinak nádherně napsaný článek:-).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.